Články

Výhody a nevýhody digitálních a akustických pianin

Digitální nebo akustické pianino?

„Dobrý den, jaký máte názor na pořízení digitálního Vs akustického pianina?“
To je jedna z nejčastějších otázek, která mi chodí od vás na email.
Pokračovat ve čtení „Digitální nebo akustické pianino?“

Proč je dobré cvičit na klavír se zavřenýma očima

Při hraní na klavír zapojujeme z našich pěti smyslů náš hmat, sluch a zrak. A právě náš zrak často přejímá největší vedení, a spoléháme na to, že všechno „ukoukáme“, že očima povedeme naše prsty po klaviatuře a vše se nám povede. Zrak je bezpochyby při hraní na klavír nesmírně důležitý, ALE… naším hlavním nástrojem je přesto sluch a hmat. Někdy je proto dobré oči zavřít a cvičit pouze po sluchu a po hmatu.
Pokračovat ve čtení „Proč je dobré cvičit na klavír se zavřenýma očima“

Dělej radši něco pořádného…aneb proč rodiče odrazují své děti od toho stát se muzikantem

V Čechách se říká Co Čech, to muzikant, ale hned na to navazuje rčení Chudý jako muzikant. Z nějakého důvodu je stále zakořeněno, že ten, kdo se živí hudbou, se nemůže slušně uživit, a tak je určitě lepší se hudebnímu vzdělání velkým obloukem vyhnout a dělat raději něco „pořádného“.
Pokračovat ve čtení „Dělej radši něco pořádného…aneb proč rodiče odrazují své děti od toho stát se muzikantem“

O ladění klavírů s panem Antonínem Krbílkem

Pan Antonín Krbílek patří mezi špičkové ladiče klavírů v Čechách. Bydlí v Trutnově, ale je více méně neustále na cestách. Stará se o klavíry vynikajícím umělcům v Čechách i v zahraničí a věnuje se profesionální péči o klavíry před akcemi jako jsou koncerty nebo klavírní soutěže, ale mezi jeho klientelu samozřejmě patří i běžné domácnosti. Vzhledem k velké vytíženosti je proto potřeba si u něho objednat ladění s dostatečným předstihem.
Pokračovat ve čtení „O ladění klavírů s panem Antonínem Krbílkem“

Vše, co potřebujete vědět o studiu na ZUŠce

Již dlouhou dobu se velice obdivuji webu Škola zvesela, jehož autorka Jára Bednářová umí naučit děti látku základní školy opravdu hravým a zábavným způsobem. Proto si ani nedovedete představit, jakou radost mi udělalo, když mě autorka oslovila, aby se mnou udělala rozhovor. S jejím laskavým dovolením jsem publikovala rozhovor v plném znění i u sebe na webu a doufám, že v něm najdete praktické informace a odpovědi na to, co vás zajímá ohledně studia na ZUŠce.
Pokračovat ve čtení „Vše, co potřebujete vědět o studiu na ZUŠce“

Český hudební tábor mládeže – to nejlepší pro mladé muzikanty

Že jste o něm ještě nikdy neslyšeli? Tak to musíme napravit. Český hudební tábor mládeže je totiž jedinou organizací svého druhu v Čechách pro mladé muzikanty, která v sobě spojuje atmosféru pohodového letního tábora a profesionálních hudebních kurzů. Letos v létě tábor oslavil již 20. jubilejní výročí od svého založení a těší se stále velké oblibě českých i zahraničních studentů
Pokračovat ve čtení „Český hudební tábor mládeže – to nejlepší pro mladé muzikanty“

Na kávu a Sachr s Carlem Czerným

Carl Czerny je v povědomí klavírní veřejnosti dnes znám především jako skladatel klavírních etud. Není divu, protože jich složil stovky, a co víc – dodnes se hrají. Bohužel Czerného etudy nepatří u studentů k těm nejoblíbenějším, a mnoho z nich hned zvedá oči v sloup, když zaslechne ve stejné větě slova „Czerny“, „etuda“ a „budeme hrát“. V tomto fiktivním rozhovoru bych vám však chtěla představit Czerného jako člověka a učitele.
Pokračovat ve čtení „Na kávu a Sachr s Carlem Czerným“

Pohádka o pěti prstíčkách

Jak naučit 3-4 leté dítě, které se začíná učit hrát na klavír, jak se jmenují jednotlivé prsty? Protože ať chceme nebo ne, bez názvů prstíků se při hraní na klavír neobejdeme, ale na druhou stranu není důvod malé dítě zatěžovat prstokladem a vysvětlovat mu, že palec má číslo jedna a prostředníček číslo tři, když ještě neumí počítat. Opět jsem sáhla po pohádce, kterou jsem pro tento účel vymyslela pro svoji nejmenší žačku. Jí se moc líbila a báječně zafungovala:-)

Hudební pohádky v hodinách klavíru

Hudební pohádky považuji za velmi důležité pro seznamování malých dětí s klavírem. Děti rády a pozorně poslouchají příběhy a díky nim si vytvářejí vazbu na okolní svět, učí se porozumět světu i lidem kolem sebe. Hudební pohádka může mít různé podoby podle toho, jaký pedagogický záměr v ní učitel má. Osobně pohádky miluji a proto mě jejich vymýšlení velmi baví.

Podle mé pohádky o délkách not si moji žáčci spolehlivě zapamatují, na kolik se počítá celá, půlová, čtvrťová, osminová i šestnáctinová a kolik těchto rytmických hodnot je potřeba na vyplnění čtyřdobého taktu. Podle jiné mé pohádky se děti kvalitně učí číst noty. I svým skladbám, které komponuji, ráda dávám pohádkové názvy. 😉

Hudební pohádky by měly obsahovat vždy určitý metodický záměr, např. výuka čtení not, výuka rytmu, výuka hudebního cítění, výuky dynamiky a podobně, a měly by být dětem zprostředkovány jednoduchou hrou na klavír. Ideální pak je, když je hudební pohádka doprovázená nějakým barevným obrázkem, podle kterého mohou děti spoluvytvářet pohádkový příběh.

Pohádka o pěti prstíčkách

Tuto pohádku jsem vymyslela pro ty nejmenší děti, ve věku 2-3 let, které ještě neznají čísla a potřebují se naučit názvy prstíků, aby se mohly začít hravě seznamovat se hrou na klavír. Pohádka zní takto. 🙂

Byl jednou jeden Paleček. Paleček si moc přál najít si nějaké kamarády. Vydal se tedy na cestu do světa, aby si nějaké našel.

/zahrajeme s dítětem na klavíru palečkem bílé klávesy jdoucí po sobě, jakože jde do světa. Vystřídáme obě ruce, začneme tou, která je pro dítě hlavní/maple-150721_640

Netrvalo dlouho a Paleček potkal další prstík, který se jmenoval Ukazováček. „Já jsem Ukazováček! Jsem ze všech nejšikovnější, protože umím na věci ukazovat. Tam, Tady, To, Tohle!“ /hrajeme ukazováčkem různé klávesy/

„No teda!“, podivil se Paleček a obdivně se na Ukazováček díval. „Co bys na to řekl, kdybychom se spolu skamarádili? Já sice nejsem tak šikovný jako ty, ale za to jsem silný a dokážu krásně nahlas hrát. Myslím, že by se nám spolu dobře hrálo.“ A tak se Paleček a Ukazováček stali kamarádi a vydali se spolu na cestu.

/zahrajeme několik kláves střídavě palečkem a ukazováčkem, vystřídáme obě ruce/

tree-576145_640

Za chvíli potkali naši kamarádi další prstík, který se jmenoval Prostředníček. „Já jsem Prostředníček! Jsem nejdelší ze všech a na všechny strany to mám stejně daleko. Všude dosáhnu!“, řekl Prostředníček. /hrajeme prostředníčkem různé klávesy/

„Páááni!“, podivili se Paleček a Ukazováček. „My sice nejsme tak dlouzí jako ty, ale za to jsme silný Paleček a šikovný Ukazováček. Nechceš se s námi také kamarádit? Určitě by se nám spolu dobře hrálo na klavír!“ A tak se Prostředníček, Ukazováček a Paleček stali kamarádi a vydali se zase na cestu.

/zahrajeme několik po sobě jdoucích kláves střídavě palečkem, ukazováčkem a prostředníčkem, střídáme obě ruce/

Zanedlouho potkali další prstík, který se jmenoval Prsteníček. „Já jsem Prsteníček! Nejsem sice moc šikovný, ale za to jsem ze všech nejkrásnější. Nosím totiž nejčastěji na sobě prstýnky.“ /zkusíme zahrát různé klávesy prsteníčkem/

„Jeeee, ty jsi opravdu krásný!“, vydechly ostatní prstíčky. „Nechtěl by ses s námi skamarádit? Čím víc nás bude, tím lépe se nám bude hrát na klavír!“ A tak se Prsteníček skamarádil s ostatními prsty a vydali se zase na cestu.

/zahrajeme několik kláves střídavě palečkem, ukazováčkem, prostředníčkem a prsteníčkem. Střídáme obě ruce/

Za chvíli potkali maličký prstík, který se jmenoval Malíček.tree-576847_640„Já jsem Malíček!“, řekl vysokým hláskem Malíček. „Jsem ze všech nejmenší, ale dokážu zahrát ty nejvyšší i ty nejhlubší tóny na klavíru!“ /zahrajeme pravým malíčkem některé vysoké tóny a levým malíčkem některé hluboké/

„No ne!“, zaradovaly se ostatní prstíky. „Pojď se s námi taky kamarádit! Společně se nám bude dobře hrát!“ A tak se stalo, že se pět prstíků spolu skamarádilo, aby se jim hrálo dobře na klavír.

Na důkaz toho, že se všechny prstíčky spolu nyní přátelí, se postupně dotkneme palcem ukazováčku, prostředníčku, prsteníčku a malíčku – cvičíme tím jemnou motoriku prstíků. Vždy začínáme tou rukou, kterou má dítě jako hlavní, leváci levou, praváci pravou, potom teprve zkusíme druhou rukou.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec!

Pohádka je poměrně dlouhá, takže zhruba po prostředníčku může být dítě již trochu unavené, takže je na čase změnit na chvíli činnost. Je možné pohádku proložit písničkami, které si společně zazpíváte s doprovodem klavíru, nebo necháte dítě proskočit či proběhnout a vrátíte se k dalšímu prstíku později. Když pohádku dokončíme, zadáme za úkol na doma naučit se, jak se jmenují prstíky.

V dalších klavírních hrách, které s dítětem děláme, mu již říkáme: zahrajeme si teď palečkem, malíčkem atd. a necháme dítě poznávat, který je to prstík. Po celou dobu pohádky dítě hraje prstíky, o kterých se právě v pohádce mluví, ukazuje si na ně, chytá se za ně. To vše podporuje rychlejší zapamatování.

Pohádky hrají v dětském světě neodmyslitelnou roli. Pomocí nich se děti rychleji učí a snadněji si věci pamatují. V pohádce máme prostor pro přirovnání, pro rozhovor s dítětem, ovlivňují dětskou fantasii a pomáhají v dětské mysli vytvářet obrazy, které pak přenášíme na klavír. Pohádkovou formu jsem zvolila i ve svém eBooku Pohádkově snadné čtení not pro malé klavíristy, kde úspěšně učím děti jednu z nejnáročnějších složek hry na klavír – čtení not – pomocí pohádkového příběhu.

Tip pro vás: Líbil se vám tento článek a hraní na klavír vás zajímá? 🙂 Ráda vám budu emailem pravidelně posílat klavírní inspiraci z mého webu.

Chci pravidelnou dávku inspirace!

A co vy a hudební pohádky? Vymýšlíte pro své žáky také nějaké? Podělte se o vaše nápady dolů do komentářů! 🙂