Jak vést první lekci klavíru s malým dítětem

Blíží se začátek dalšího školního roku a mnoho dětí čeká jejich první setkání s klavírem. Je to magický okamžik, ve kterém se často rozhodne hned na začátku o tom, jaký vztah si dítě ke klavíru utvoří. Toto téma je teď hodně aktuální, takže se v dnešním článku se podíváme na to, jak by mohlo (a možná i mělo 🙂 ) probíhat úplně první setkání malých dětí s klavírem.

Moje kamarádka Tereza Kramerová je maminka tří úžasných dětí. Nejmladší dcerka Marion má teprve 4 roky, a doma začala sama od sebe vysedávat u klavíru, na který se učí hrát její starší sestra. Marion dokonce sama začala improvizovat vymyšlené melodie a bez jakéhokoliv pedagogického vedení dávala správným způsobem ručku na klaviaturu.

Když jsme se s Terezkou potkaly naposledy, ukazovala mi domácí videa, jak Marion vysedává u kláves. Navrhla jsem jí, ať se přijdou s Marion ke mně ukázat na lekci, že vyzkoušíme její hudební vlohy a seznámíme se s krásami klavíru. A tak přišly na první lekci do mého klavírního studia v Praze.

Klíč k dětskému srdci

Jako spousta maličkých dětí, i Marion se mě na začátku velmi styděla a schovávala tvářičku mamince v sukni. Když vidím, že se dítě stydí, jdu na to velmi opatrně. Nejprve ze všeho je totiž potřeba vytvořit vzájemnou důvěru, aby se mohlo otevřít dětské srdíčko a s ním i jeho hudební svět.


Spousta dětí chodí na přijímací zkoušky na hudební školy, a i když doma prokazatelně projevují hudební vlohy, přímo před zkoušejícími se často tak stydí nebo bojí, že nechtějí nic zazpívat ani se jinak projevit. Rodiče pak často odcházejí z přijímaček s nálepkou „vaše dítě nemá talent“. A tyto děti potom mnohdy celý život prožijí v tom, že jim někdo v 5 letech řekl, že nemají talent a nemohou tedy hrát na klavír, nebo na jiný vysněný hudební nástroj.

Neříkám, že je to tak pokaždé, ani že je to tak na všech hudebních školách, ale setkala jsem se v praxi už s mnoha, mnoha takovými příběhy jak ve svém klavírním studiu, tak i v příbězích mých online studentů.

Jako pedagog nepodceňuji na první lekci klavíru s malým tvorečkem takové detaily, jako co mám na sobě a jakou energii budu vyzařovat.

Pro malé děti je to často zlomový zážitek, protože jsou ještě velmi silně napojené na svoji duši i duše lidí okolo sebe, a vnímají vše všemi svými smysly nesmírně intenzívně.

Může to tedy být zážitek, po kterém děti velmi silně zatouží věnovat se hře na klavír dál, anebo v nich tu jiskřičku jednou provždy můžete i zhasit.

Pozvala jsem Marion k sobě ke klavíru, aby se posadila na „trůn“ (jinak než trůn pro princeznu nebo v případě malých kluků pro „krále“ klavírní židličce na hodinách s dětmi ani neříkám 😀 ). U klavíru jsem už měla samozřejmě připravený i pedálový adaptér, o který si Marion mohla opřít nožičky.

Udělejte hned na začátku to nejdůležitější

První věc, kterou na první hodině klavíru s malým drobečkem uděláme, je, že se správně posadíme. Opakuji to pořád a každému, ale správné sezení je prostě absolutním základem pro hru na klavír a budoucí správné tvoření tónu, a to jak u malinkých dětí, tak u dospělých.

Řekla jsem Marion, ať si představí, že její nožičky jsou jako kořínky krásného velikého stromu, který vyrůstá nahoru. Položila jsem dlaně na její malé nožičky, aby cítila, jak se její plosky nohou spojí s pedálovým adaptérem.

Ze začátku netrvám na tom, aby děti nosily bačkůrky. Ty potom využijeme, když se začínáme učit hrát s pravým pedálem, aby měly děti zpevněnou podrážku a lépe se jim pedál sešlapával, ale děti, a zejména malé děti, rády běhají naboso nebo jenom v punčoškách.

Nechala jsem Marion pocítit spojení jejích malých nožiček s podstavcem. Pak jsem jí řekla, ať si představí, že přijde vítr a celý strom se začne kymácet ze strany na stranu – a kymácela jsem jemně i jejím tělíčkem, jako kdyby hrála na klavír zprava doleva po celé klaviatuře.

Při tomto prvním cvičení si dítě krásně uvědomí, jak ho nožičky jako dva kořínky drží stabilně a pevně u klavíru. Marion se smála a já jsem věděla, že už se mi podařilo otevřít dvířka k její dušičce, a že už můžeme začít hrát na klavír.

Nepodceňujte sílu pohádek

Miluju pohádky. Děti také milují pohádky. Proto při prvním setkání s klavírem musí být přítomna nějaká pohádka, samozřejmě hudební. 😉 Já jsem sáhla po Pohádce o lese v Klavírní školičce paní autorek Janžurové a Borové, kterou mám moc ráda.

Ukázka mojí oblíbené Pohádky o lese v Klavírní školičce paní Janžurové a paní Borové. Vidíte, že u ní mám i žlutý marker, abych ji mohla v notách rychleji nalézt. 🙂

Na pravém listu učebnice je barevný obrázek lesa a zvířátek, na kterém si Marion ihned začala ukazovat na všechna zvířátka. Tak jsme chvilku strávily vyhledáním a pohlazením všech zvířátek na obrázku.

Na levé stránce je napsáno, jakým způsobem se dá s pohádkou pracovat. Já jsem si za léta praxe osvojila svůj vlastní způsob, jak pohádku dětem předkládám, a každý pedagog si může dotvořit podle vlastní fantazie to, co je mu blízké.

4 prvky, které by měly hudební pohádky obsahovat

Můžete si vymyslet i úplně novou vlastní pohádku.


Důležitým prvkem takové klavírní hudební pohádky je, aby se skrze ní dítě učilo poznávat barevný svět hudby a nenápadně zkoušelo malinké prvky klavírní techniky, jako je třeba:
1. práce s uvolněným zápěstím
2. podkládání palečku,
3. zapamatování malinké melodie
4. zopakování jednoduchého rytmického útvaru.

To jsou všechno prvky, které jsou důležité sledovat na první hodině, protože s jejich pomocí velmi dobře odhalíte, jak má dítě poskládané prvky svého hudebního nadání. Myslím si, že každé dítě se narodí s vlohami k hudebním činnostem, a je pouze otázka, zda jsou v útlém věku nějak rozvíjeny či nikoli.

Dítě, které si doma s rodiči zpívá, tleská, tančí, recituje básničky, má třeba doma nějaký hudební nástroj, ať už je to bubínek, nebo kytara, a dostane se tak do kontaktu s hudebními činnostmi, projeví přirozenou dětskou zvědavost a alespoň to „vyzkouší“. U takového dítěte se velmi snadno odhalí hudební nadání, protože přirozeně doma hudební činnosti začne vyhledávat.

Bez veverky to není ono

V hudební pohádce z Klavírní školičky je asi nejoblíbenější moment všech dětí akční veverka, která šplhá na strom. 🙂 Dítě se nejen naučí, že pokud hrajeme tóny vzestupně, musíme hrát na klaviatuře směrem doprava, ale také se poprvé seznámí s podkládáním palce.

Já oproti zápisu ve Školičce hraju s dětmi na první hodině pouze po bílých klávesách a používáme jenom palec a ukazováček, a učím podkládat paleček. Jelikož hrajeme směrem nahoru, hrajeme pravou rukou.

Tady se můžete podívat, jak pak to vypadá v praxi. 

Děti většinou po chvilce pochopí, jak palec položit správně na klaviaturu a osvojí si systém podkládání palečku. Marion jsou pouhé 4 roky, a zvládla to během chviličky opravdu bravurně.

Pohyb je pro děti přirozený

Malé děti samozřejmě nedosáhnou z pozice sezení na židli ručičkama na klaviatuře do krajní oktávy, takže je často pobízím, aby vyskočily ze židle a prošly se při hraní vedle klavíru.

Pohyb je pro děti přirozený. Proto ani nemůžeme chtít, aby malinké dítě vydrželo 30 minut v kuse sedět na jednom místě a vydrželo mít opřené nožičky o stupínek. Možnost vyskočit a proběhnout se podél klaviatury je tak příjemnou změnou pozice těla pro každé dítě.

Dále, kdykoli během lekce spatřuji na drobečkovi známky únavy, které se nejčastěji projevují jako protírání očiček, zívání, otáčení se za maminkou, je na čase přestat s prací a vymyslet pro dítě nějakou pohybovou aktivitu.

Děti u mě v klavírním studiu mají většinou za úkol proběhnout se ke dveřím a zpátky, a třeba i několikrát. Můžeme si společně i zatancovat, zaskákat, můžete opravdu vymyslet cokoli a ještě lépe, napojit to na nějakou jinou hudební dovednost, třeba tleskání, kdy si procvičíte rytmus apod. Stačí 2 minutky, dítě je osvěžené a bude se vám dál krásně soustředit na práci u klavíru.

Práce váhy celé paže a krásný tón od první chvíle u klavíru

Když se Mari proběhla, zase jsme si sedly ke klavíru a pokračovaly v pohádkovém seznamování s klavírním světem. Veverka už byla na stromě a začala zlobit. Házela po ostatních zvířátkách oříšky.

V praxi to znamená, že dítě bude zeshora dolů „házet“ ruku na klaviaturu a hrát libovolné tóny. Když dojde do půlky klaviatury, ruce vymění a bude pokračovat levou rukou až úplně dolů, kde poslední oříšek hodíme medvědovi na hlavu. 😉

Co se tím dítě učí? Navedu žáčka, aby oříšky hrál celou vahou a pohybem celé paže, a vytvořil příjemný tón při dopadu na klaviaturu. Nikdy by se u této hry nemělo jednat o bezhlavé mlácení. 😉 Dítě se učí zapojovat do hry celou paži a používat její váhu, a zavěsit „oříšek“ pouze zpevněným konečkem jednoho prstíku do klaviatury.

Na první hodině zpívejte

Na první hodině klavíru musí hudba znít pořád, ale nemusí se nutně jenom hrát. Vždycky s dětmi na hodinách zpíváme písničky, které znají z domova. Mari byla v této části hodiny již tak ponořená do práce se mnou, že se úplně přestala stydět a začala povídat, živě reagovat, i krásně zpívat. A tím myslím opravdu krásně, protože se dokázala zaposlouchat do tónů a čistým jasným hláskem správně zazpívat jejich výšku.

Být či nebýt kontaktní?

Já jsem na hodinách klavíru s malými dětmi hodně kontaktní. Vždy se ale napřed zeptám rodičů, zda jim to vadí či ne, a samozřejmě i dětí, protože není dobré překračovat komfortní osobní zónu ani dítěte, ani rodičů.

Nesetkala jsem se zatím ve své praxi nikdy s tím, že by to nějaké straně vadilo. O co lépe se mi ale učí, když si mohu dětské pacičky položit na své ruce, aby si nacítily, jak hraju, jak mám paže volné, jak pracuju se zápěstím. Skrze osobní kontakt získají žáčci spoustu naprosto neocenitelných zkušeností, které pouhým pozorováním a poslechem získají u klavíru mnohem obtížněji.

Dítě mi položí ručičky na moje ruce zeshora a své ručky úplně zrelaxuje a pohodlně se na těch mých uvelebí, a tak může cítit každý můj pohyb na klaviatuře. A všechno hrajeme vlastně společně.

Nakonec jsem Mari ukázala i bouřku, protože se nebála. 🙂

Z magie zpět do reality

Mari se vydržela soustředit s jednou malou přestávkou na vyskočení z klavírní židličky 40 minut. Ve 4 letech je to opravdu úžasný výkon. Na konci už byla velmi unavená, ale stále se nechtěla od klavíru odlepit, až jsem musela hodinu sama ukončit tak, že jsem jí na ručku nalepila samolepku růžového houslového klíče, ze kterého byla nadšená.

Vrátily jsme se zpět do reality, a otočily se na maminku a babičku, které celou hodinu sdílely s námi. Obě byly téměř v slzách a nechápavě kroutily hlavou, že se hodina klavíru dá vést citlivě, pohádkově, že se učitel může napojit na dětskou duši a vtáhnout dítě do děje hodiny takhle poutavým způsobem.

Já jsem na již na takové hodiny klavíru s dětmi zvyklá, protože je podobným způsobem vedu už od svých 18 let, a opravdu doporučuji všem učitelům, kteří čtou tento článek, praktikovat hodiny s malými dětmi v podobném duchu.

Všem vědomým rodičům, kteří chtějí spojit svět svých dětí se světem hudby, doporučuji vždy jít na první hodinu se svým drobečkem a být tam po celou dobu.

Jedině tak zjistíte, zda budete souznit s vybraným učitelem a navážete všichni tři – dítě, vy i učitel – pouto založené na důvěře, na kterém bude postaveno všechno další hudební snažení do budoucna.


V procesu výuky dítěte na klavír to nikdy není jenom o tom, že učitel bude učit a dítě bude plnit pokyny, a rodič bude doma dbát na to, aby byly všechny pokyny správně nacvičeny, ale o vzájemné harmonické spolupráci mezi učitelem, dítětem a rodičem.

Neuznávám příliš direktivní metody výuky, kdy učitel dává dítěti „příkazy“ a dítě je musí doma „plnit“. Neznamená to ale, že si nestanovím svoje podmínky ve výuce, za kterých ve spolupráci s rodiči a dětmi fungujeme.

Například velmi dbám na to, aby:

  • všichni moji žáci měli doma akustický klavír, pokud to situace umožní
  • jeden z rodičů byl přítomen na lekcích s malým dítětem minimálně do jeho věku 8 let a doma s ním potom pracoval podle toho, co na hodině dítěti ukazuji
  • si dospělý na mých hodinách zapisoval poznámky a postřehy do vlastního sešitku
  • si mohli rodiče kdykoli na mobil natočit části hodiny, a podle nahrávek mohli doma cvičit
  • komunikace a spolupráce mezi mnou, rodičem a dítětem byla harmonická, v souladu, na všem jsme se domluvili a všichni táhli za jeden provaz

Domácí příprava je přirozená

Pravidelnou domácí přípravu na hodiny klavíru považuji za absolutně přirozenou součást celého procesu, protože hraní na klavír není relaxační kroužek typu „keramika“, kam může dítě jednou týdně přijít, hrát si, a pak odejít a celý týden si na to nevzpomenout.

Při hře na klavír je nesmírně důležité pěstovat návyky postupně, nikoli nárazově, a teprve když funguje domácí příprava, dítě bude dělat potřebné pokroky a naše společná práce u klavíru bude krásně pokračovat. Je však důležité, aby dítě vnímalo hru na klavír jak na lekcích, tak doma, jako vzrušující zážitek, aby se na klavír těšilo a abychom my dospělí, učitelé i rodiče, pěstovali u dětí od začátku pozitivní vnitřní motivaci a přirozený kladný vztah ke cvičení doma a k přípravě na lekce.


Hraní na klavír stojí úsilí. Je to pro malé dítě nová velká zodpovědnost. Ale z praxe i ze života vám mohu mnohonásobně potvrdit, že pokud já jako učitel nabízím dítěti vhled do světa klavíru takovým způsobem, jakým jsem popsala v dnešním článku, dítě získá ohromnou vnitřní motivaci. Bude hraní na klavír mít rádo a bude ho vnímat jako přirozenou součást hry doma, a bude chtít dál a dál objevovat jeho krásy.

Z kapacitních důvodů nemám místo pro nové žáčky, ale vkládám své know-how a svůj způsob výuky do všech svých článků, videí, e-booků i kurzů.

Pokud máte doma malé klavíristy, mrkněte se na moje Pohádkové čtení not, stáhněte si zdarma e-book Hudební hádanky, přečtěte si další články s tematikou výuky dětí na mém blogu a „načichněte“ pořádně motivační atmosférou, která může být realitou u klavíru i s vašimi dětmi.

Tip pro vás: Líbil se vám tento článek a hraní na klavír vás zajímá? 🙂 Ráda vám budu emailem pravidelně posílat klavírní inspiraci z mého webu.

Chci od Evy dostávat emaily!

Krásný začátek nového školního roku přeje

Komentáře
Eva Lorenc

Eva Lorenc

Jsem klavíristka a pedagožka hry na klavír, a nadšeně propaguji takový způsob výuky hry na klavír, který přináší mým studentům nejen dobré výsledky, ale také radost z hudby.

Jsem autorkou úspěšného eBooku Pohádkově snadné čtení not pro malé klavíristy a celé řady dalších praktických eBooků, které si ode mě můžete stáhnout zdarma.:-)

Více o mně se můžete dočíst ZDE >>
Eva Lorenc

Latest posts by Eva Lorenc (see all)