Předehry a dohry k lidovým písním

Jedním z úkolů praktického hráče na klavír je improvizace jednoduché předehry, případně dohry k písním. Nejčastěji to bývají písně lidové, ale stejný princip se dá uplatnit i na písně umělé. Jak na jednoduchou předehru a dohru k písni si ukážeme v tomto článku a videu.

Začněte tím, že si pustíte výukové video. Poté si projděte ještě text pod videem, kde si všechno stručně zopakujeme, doplníme a upřesníme. 😉

Pro to, abyste lépe porozuměli tomu, co budu vysvětlovat, potřebujete se orientovat v pojmech tónika, dominanta (aneb základní harmonická kadence), základní intervaly, a znát alespoň základní akordové značky, které zpravidla doprovázejí písničky ve zpěvnících.

Pokud v hudební nauce zatím plavete, nezoufejte, i toto téma mám pro vás zpracované tak, že si v něm budete libovat. 😉

Recept na jednoduchou předehru

Předehra se obvykle skládá ze 4 taktů, ve kterých zazní ucelená hudební myšlenka, která pomůže zpěvákovi napovědět, jak se bude písnička zpívat a v jaké je tónině. Zcela běžně tedy v předehře zazní kousek začátku písničky, většinou první dva takty písničky. Ve třetím a čtvrtém taktu předehry si pak klavírista může vymyslet naprosto jednoduchou melodii v pravé ruce – stačí změnit nebo přidat třeba jen jediný tón a melodii trošku ozvláštnit, a v levé ruce zahrát v posledních dvou taktech akordy na dominantě a tónice.

Pravidlo 4 taktů platí zejména pro písničky ve dvoudobém a třídobém taktu. Pokud hrajete písničku ve čtyřdobém taktu, postačí vám na předehru dokonce jenom 2 takty (8 dob). Čtyřdobý takt je totiž takt složený (skládá se ze dvou jednoduchých dvoučtvrťových taktů), takže nemusíme mít takty čtyři – to by předehra mohla už být zbytečně roztahaná a dlouhá (16 dob!), ale skutečně dobře bude znít pouze těch 8 dob, což jsou dva čtyřčtvrťové takty. Na každé liché době pak uplatníme stejné harmonické schéma, které jsme si popsali výše.

Shrneme si to:

  • délka předehry = 4 takty (ve 4/4 taktu stačí 8 dob)
  • první dva takty = okopírovaný začátek písničky
  • druhé dva takty = v levé ruce akordy dominanta – tónika, v pravé ruce mini-improvizace melodie, která začne na dominantě = obsahuje tóny z dominanty, a skončí na tónice (poslední tón může být shodný s prvním tónem písničky)

Možná vás teď napadly dvě otázky:

  • Proč vlastně musí být v melodii v předehře nějaká obměna?
  • Proč rovnou neopíšeme první 4 takty z písničky?

Návod pro „lenochy“
Pokud jste líní a nechce se vám nic vymýšlet, klidně můžete zahrát první 4 takty (potažmo ve 4/4 taktu prvních 8 dob) písničky a doslovně je zopakovat. Případně můžete také zahrát první dva takty a poslední dva takty z písničky, tak se také dá často elegantně vybruslit z vymýšlení předehry. 😉

Malá obměna v melodii v předehře má ale své výhody. Pokud totiž zahrajete v předehře to samé, co pak následuje v písničce, můžete tím zpěváka splést a polekat, protože by si mohl si myslet, že už měl začít zpívat a nastoupil pozdě.

Předehra by měla napovědět, jaká písnička bude, určit tóninu, ale neměla by ji kopírovat, měla by se trošku odlišit. Působí to profesionálněji a stačí opravdu udělat v melodii naprosto minimální změny, ideálně na akordu na dominantě.

Příklad písničky Dobrú noc, má milá

Možné předehry ve 4/4 taktu s minimalistickou improvizací

Předehra může také končit stejným tónem, kterým začíná písnička a napovědět zpěvákovi, odkud má začít zpívat:

Tip na bezpečnou improvizaci

Používejte v melodii takové tóny, které se nacházejí i v akordech, kterými melodii podkládáte. Pokud máte v doprovodu akord a moll, použijte v melodii tóny a, c, e. Pokud E7, e, gis, h, d apod.

Klasicky vychovaní klavíristé se poměrně často bojí improvizovat, protože jsou zvyklí pořád hrát to, co je zapsané v notách a nejsou moc často vedeni k tomu samostatně u klavíru tvořit. Trik je jenom v tom nebát se to zkoušet i za cenu toho, že to třeba na prvních pár pokusů nedopadne a nebude to znít dobře. Každá dovednost se dá naučit, když se jí člověk opakovaně věnuje. 😉

Co když písnička moduluje

90% písniček začíná na tónice. Jsou samozřejmě ale i výjimky, takže při hře předehry buďte obezřetní a raději si zkontrolujte, zda písnička nezačíná na nějakém jiném akordu, než tónice (tóniku poznáte např. podle předznamenání písničky).

Předehra by měla vždy končit spojem dominanta – tónika. Může se vám stát, že narazíte na písničku, která ve svých prvních 4 taktech začne hned modulovat do jiné tóniny, takže předehru nebudete moct zahrát tak, že jenom zkopírujete začátek. To je třeba případ písničky Anička, dušička, kterou si také ukazujeme ve videu.

Možné předehry k Aničce

Anička, dušička je v tónině e moll. Tónika je tedy akord e moll, dominanta H dur/H7. Předehra tedy zkopíruje první dva takty písničky, a pak nezbývá, než improvizovat – třetí takt bude na dominantě a čtvrtý na tónice.

Recept na jednoduchou dohru

Zahrajte poslední dva takty vaší předehry (případně poslední 4 doby předehry ve 4/4 taktu). A je to. Nic více, nic méně. Pokud chcete dohru ještě trochu zkrášlit, můžete pravou rukou dohru zahrát o oktávu výš, zní to moc pěkně. 😉

Tip pro vás: Líbil se vám tento článek a hraní na klavír vás zajímá? 🙂 Ráda vám budu emailem pravidelně posílat klavírní inspiraci z mého webu.

Chci pravidelnou dávku inspirace!
Komentáře
Eva Lorenc
Latest posts by Eva Lorenc (see all)