Vědomé učení zpaměti u klavíru

Klavír je jedním z mála hudebních nástrojů, na nějž muzikanti hrají na pódiích své sólové skladby zpaměti. Po žádném jiném klávesovém nástroji toto tak přísně vyžadováno není. Na koncertech může hrát houslista, cembalista, klarinetista, varhaník i flétnista z not, avšak klavíristovi je toto společensky umožněno pouze tehdy, pokud hraje komorní skladby nebo doprovází jiné nástroje či zpěv.

Výhody hry na klavír zpaměti

Sólová hra na klavír zpaměti má svoje nepopiratelné výhody. Zaprvé, tím, jak je rozložená klaviatura a ruce se po ní pohybují zleva doprava, je pro klavíristu pohodlnější sledovat své ruce, než těkat očima z notového textu na klaviaturu a zpátky.

Hra zpaměti dává klavíristovi větší svobodu, více prostoru soustředit se na interpretaci skladby, i když paradoxně samozřejmě přináší i více stresu spojeným se strachem ze zapomínání.

Přesto ale výhody hry zpaměti na klavír výrazně převyšují nevýhody. Správně trénovaná hudební paměť nemá na pamětní „výpadky“ čas. Ale o tom více níže. 😉

U jednoduššího repertoáru dokáže zkušenější klavírista zahrát skladbu z not, aniž by musel své ruce na klaviatuře sledovat, a zkušený „listař“ dokáže z notového textu na místě zahrát prakticky cokoli. To ale neplatí pro ty, kteří se teprve na klavír hrát učí.

Další výhodou hry sólových skladeb na klavír zpaměti je ale také to, že podporuje rozvoj klavíristovy hudební paměti.

Hudební paměť je jako šuplík

Hudební paměť si představuji jako takový šuplík, který je na začátku, když se klavírista začíná učit hrát na klavír, ještě malý a je v něm pouze omezeně místa, ale který má potenciál se ohromně nafouknout a ukládat do sebe stále víc a více hudby.

To nafukování probíhá samozřejmě postupně. S každou další novou skladbou, kterou se začátečník učí, se šuplík hudební paměti pomalinku zvětšuje. S postupem výuky jsou skladby delší co do rozsahu, stávají se více harmonicky komplikovanější, a v našem pomyslném šuplíku se pro ně stejně tvoří nové místo.

Role hudební paměti při hře na hudební nástroj je velmi důležitá, při hře na klavír zaujímá opravdu své pevné místo. Pokud nebude klavírista trénovat svoji hudební paměť, aby se postupně rozšiřovala a byla schopna pojmout delší a náročnější repertoár, zavírá si tím dveře k větší klavírní literatuře, po které třeba dlouhodobě touží, aby si ji mohl zahrát.

Mnoho mých studentů touží zahrát si jednou Beethovenovu Elišku, nebo první větu z Měsíční sonáty, alespoň něco menšího od Mozarta nebo Chopina, Bugatti step anebo i hudbu z filmu Amélie. Zde už mluvíme o hudebních dílech, která vyžadují předchozí dlouhodobou přípravu jak po technické, tak po umělecké hudební stránce, a každý klavírista musí do těchto skladeb postupně dozrát.

Pokud však klavírista nebude trénovat svoji hudební paměť, je možné, že se k vytouženým dílům nikdy nedostane, protože jeho „šuplík“ bude jednoduše příliš malý na to, aby se do něj náročnější a rozsáhlejší skladby vešly.

Ve výuce dětí považuji hru zpaměti skoro jako automatickou záležitost. Neumím si vůbec představit, že by moji žáčci hráli skladby na koncertech z not. Než se děti naučí číst noty plynule, trvá to kolikrát i několik měsíců, takže i z tohoto důvodu je pro ně samozřejmě jednodušší hrát své skladby zpaměti.

Ale podporovat hru zpaměti u dětí je důležité právě i proto, že mají velmi flexibilní a rychlou hlavu, do které každý den přijímají tucty nových informací a jejich „pamětní šuplík“ přímo baží po nových a nových vědomostech. Děti se učí zpaměti bleskovou rychlostí, snadno, téměř jako vedlejší produkt toho, že se zabývají nějakou činností.

Dospělí klavírní začátečníci v tomto mají pozici mnohem náročnější. Ačkoli samozřejmě ve všech případech existují výjimky, dospělému člověku prostě trvá déle naučit se novou dovednost, než dítěti. Pro dospělého tedy může být u klavíru snadnější naučit se dobře číst noty a potom z nich hrát, než učit se hrát skladby zpaměti.

I tak bych ale chtěla všechny dospělé, kteří dočetli až sem, motivovat k tomu, aby to nevzdávali, využívali svůj potenciál naplno a učili se u klavíru vědomě hrát zpaměti. Není třeba hrát zpaměti úplně všechny skladby, které právě nacvičují, ale pro hudební paměť každého dospělého pianisty je zdravé a blahodárné, když se alespoň některé skladby ze svého aktuálního repertoáru zpaměti naučí.

Jak trénovat hudební paměť

Mnoho klavíristů, ale i někteří učitelé, čekají, že skladba se do hudební paměti klavíristovi usadí tak nějak „sama od sebe“. Že stačí skladbu hrát dlouho, a ona se sama postupně zapamatuje. Tento přístup není nesprávný, a znám osobně lidi, kterým opravdu dobře funguje, a pamatují si víceméně ihned vše, co se učí hrát.

U většiny méně zkušených pianistů se ale jedná o poměrně dlouhý proces, a pokud necháme vše přirozenému průběhu, je možné, že se novou skladbu budeme učit zpaměti mnoho měsíců, a potom hrozí, že už se nám trochu omrzí a přestane pro nás mít ono kouzlo, které měla na začátku.

Proto já mám raději vědomý přístup k učení zpaměti, který aplikuji ve své výuce, i ve vlastním cvičení na klavír, a ten vám nyní popíšu. 🙂

Vědomé učení zpaměti

Představte si, že se začnete učit hrát novou skladbu. Je úplně jedno, jak je skladba dlouhá nebo na jaké je úrovni. Existuje postup, který vám může pomoci velmi urychlit práci u klavíru a naučit se skladbu v kratším čase hrát zpaměti. Ušetříte nejen čas při samotném cvičení, ale třeba se budete mít prostor věnovat i více skladbám najednou.

Od začátku práce na nové skladbě doporučuji vědomě pracovat na jejím ukládání do vaší hudební paměti.

První krok je poslech

Nejprve je důležité si skladbu poslechnout a udělat si první sluchovou zkušenost. Novou skladbu doporučuji poslouchat v celé první etapě práce na ní, protože když si kvalitně uložíme novou skladbu do hudební paměti pasivně, podle poslechu, budou se nám poté mnohem snáze číst noty a chápat skladba jako celek.

Další krok je určení tóniny a formální rozvržení skladby

Dalším důležitým krokem hned na začátku je určit tóninu skladby, a pokud už to umíte, zahrát si kadenci v dané tónině, abyste se naladili na to, v jakých harmoniích se budete pohybovat. Poté je praktické rozdělit si skladbu po formální stránce, to jest určit si logické hudební celky nebo díly skladby, abyste pochopili, jak je skladba poskládaná. Začátečníkům samozřejmě s tímto pomůže jejich učitel na lekcích.

Pokud jste na skladbu sami, zkuste si při rozdělování na logické celky všímat zejména toho, zda se nějaká melodie ve skladbě neopakuje. V hudebních skladbách se velmi často stává, že nějaká hudební myšlenka, nápad, nebo téma, se v průběhu skladby někde opakuje, ať už doslovně, nebo pozměněně, takže to může pro vás být dobré vodítko, kde začít. 🙂 Jednotlivé díly skladby si označujte třeba čísly, anebo písmenky A, B, C.

Spojujte noty do melodií a frází

Ve chvíli, kdy začnete číst noty a pracovat s notovým textem, snažte se co nejdříve spojovat „kuličky v notové osnově“ do melodií a postupně i do celých frází, aby vám hudba začala co nejdříve dávat smysl.

Při čtení not je zároveň velmi důležité dodržovat správně zapsaný rytmus, protože právě kombinace správné výšky tónu a rytmu vás rychle přenese do bodu, kdy začnete slyšet, zda to, co cvičíte, zní stejně, jako nahrávka, kterou jste si předtím naposlouchali. Pokud máte skladbu již v hlavě pasivně uloženou předchozím poslechem, čtení výšky tónů a rytmu by pro vás mělo být jednodušší.

Učte se zpaměti hned od začátku

No a další velmi důležitou součástí práce na nové skladbě hned v tomto prvním stádiu je, že i kdybyste za jeden den zvládli přečíst třeba jen čtyři takty nové skladby, snažte se tyto čtyři takty vědomě co nejpevněji uložit do vaší hudební paměti. Samozřejmě ze začátku cvičte novou skladbu každou rukou zvlášť, abyste stihli pojmout všechny detaily a věnovali plnou pozornost každé vaší pacce odděleně.

Ale i zvlášť se dá cvičit zpaměti, a pokud budete jednou umět celou vaši skladbu zahrát zpaměti každou rukou zvlášť, velmi pozitivně se to odrazí na vaší schopnosti zahrát skladbu celou zpaměti i dohromady.

Pokud je skladba složitější na zapamatování, například polyfonní, a není to takříkajíc „zadarmo“, hůře a pomaleji se pamatuje, používám ráda takový postup vědomého učení zpaměti, že se naučím například jen jeden takt, a ten si zopakuji tolikrát, kolikrát je třeba k tomu, abych ho zpaměti zahrála. Potom se naučím druhý takt, a použiji stejný postup.

Když už umím první i druhý takt, zahraju si je za sebou a propojím je, a když mi to jde, vypracuji samostatně třetí takt a opět ho napojím za první a druhý. Touto metodou se postupně propracuji klidně celou skladbou.

Může se zdát, že je to poměrně mravenčí práce, ale stojí to za to. Když se totiž začínáme učit novou skladbu, je velmi nepříjemné, když se jeden den propracujeme třeba celou první stránkou, a pak druhý den přijdeme ke klavíru a zjistíme, že už si nic nepamatujeme a musíme začít znovu. To je tak akorát k vzteku. 😉

Mnohem lepší a efektivnější je tedy od začátku práce na skladbě vědomě si skladbu kousek po kousku ukládat do paměti, protože druhý den budeme mít na co navazovat a naše práce u klavíru tak bude plynulejší a budeme z ní mít větší radost.

Je potřeba cvičit pomalu

No a posledním tipem k vědomému učení zpaměti je něco, co vám možná bude už znít jako takové klavírní klišé – je potřeba cvičit pomalu. Cvičení pomalu, ale s plnou účastí uší a péči o krásný každý tón, který zahrajeme, je nejlepším způsobem, jak zajistit našim rukám pohodlí a bezpečí při pohybu na klávesách a má velmi pozitivní odraz v jistotě naší hry i v plných tempech.

Nesnažte se hned ze začátku vaší práce na nové skladbě o finální tempo, leckdy to ani není možné. Snažte se vytvářet krásný, zpěvný tón, hrát vahou zapuštěnýma rukama do kláves a postupně si vědomě ukládejte skladbu do paměti.

Toto je způsob, jakým pracuji já a jakým navádím k práci i své žáky. Napište mi dolů do komentářů, zda tento postup používáte také, nebo máte ještě jiné fígle na to, jak se u klavíru učit zpaměti! 🙂

Mějte se krásně!

Komentáře
Eva Lorenc

Eva Lorenc

Jsem klavíristka a pedagožka hry na klavír, a nadšeně propaguji takový způsob výuky hry na klavír, který přináší mým studentům nejen dobré výsledky, ale také radost z hudby.

Jsem autorkou úspěšného eBooku Pohádkově snadné čtení not pro malé klavíristy a celé řady dalších praktických eBooků, které si ode mě můžete stáhnout zdarma.:-)

Více o mně se můžete dočíst ZDE >>
Eva Lorenc