Mých loňských předsevzetí bylo několik.

Vznikl Masterclass Pro Elišku 

V rámci klavírního projektu jsme měli naplánované natočit a dát dohromady nový masterclass, ve kterém budu ukazovat metodu a způsob, jak se naučit hrát na klavír skladbu Pro Elišku od L. v. Beethovena. Měla jsem vizi opravdu podrobného kurzu na vysoké úrovni detailu v pojetí skladby, možnostech interpretace, podrobného rozboru skladby, tak, jak bych to vyučovala na živých lekcích. Masterclass spatřil světlo světa v květnu a Elišku se díky němu naučilo či právě učí na 160 pianistů!

Abych se mohla postarat o svůj klavírní projekt, musela jsem najít cestu, aby se taky někdo postaral o mně. 

Můj klavírní projekt se rozrostl do takové míry, kterou bych 5 let zpátky, když jsem celá nervózní publikovala první blogový článek a první e-book, rozhodně neočekávala. Kdyby mi někdo před 5 lety řekl, že moje články a videa o hře na klavír bude číst a prohlížet desítky tisíc lidí, asi bych se nahlas rozesmála a mávla rukou, že to přece není možné. Že to přece dělám hlavně proto, že mě to baví, a když to někomu pomůže a bude se mu to líbit, tak tím lépe.

Ale ono se to stalo. 

Nestalo se to samozřejmě přes noc. Tvořila jsem dál, vznikaly další články videa, pak kurzy, pak další kurzy a postupně jsme tady, na konci roku 2021. 

Když se živíte něčím, co je vaše vášeň, není krásnější pocit. Je to velké štěstí, moci mít za své zaměstnání svůj největší koníček. Ale je to samozřejmě také velmi náročné.

Mně nejvíce ze všeho baví tvořit, vymýšlet nový obsah o hře na klavír pro moje fanoušky a studenty v kurzech. Tvořit svou vizi a snít o tom, že každý by měl mít možnost naučit se hrát na klavír, pokud po tom bude toužit.

Ale ke každému projektu patří nejen tvoření, ale i péče o všechny, kdo jsou již jeho součástí.

Každý všední den proto ráno usedám k počítači a otevírám e-mailovou schránku, kterou jsem den předtím vyčistila, jen abych v ní našla opět desítky e-mailů od mých fanoušků a klientů.

Kromě mého online projektu se musím každý den také postarat o mou klavírní školu Piano School Prague, o naše lektory i studenty. Každý týden jezdíme s manželem do školy uklízet, protože jsem v sobě ještě nezlomila strach o naše vzácné krásné klavíry a bojím se objednat si uklízečku, aby mi třeba nepromáčela klávesy mokrým hadrem. 

Možná je to iracionální strach, ale když 5 let budujete vlastní klavírní školu, ručně montujete nábytek, vybíráte vánoční dekorace, obíháte obchody s notami, vymalovali jste vlastníma rukama všechny stěny, tak vám to všechno tak přiroste k srdci, že se z toho stane vaše druhá rodina.

A k tomu samozřejmě máte svoji rodinu. Můj manžel Štěpán je člověk, kterému ani nevím, jak poděkovat za všechno, co spolu prožíváme a plánujeme. 

Štěpán je nedílnou součástí obou mých klavírních projektů – online projektu i naší klavírní školy. Je to introvert, takže ho nevidíte moc často na fotkách. Na všech mých videích sedí na druhé straně kamery, všechno nastavuje, kontroluje, natáčí, a pak dělá kompletní postprodukci, stříhá videa, upravuje zvuk, tvoří design mých webových stránek i členských sekcí pro mé klavírní kurzy… a stará se o mně i o naši dcerku, když mám hodně práce a potřebuju tvořit. Výborně a často nám vaří.

Ale den má pořád 24 hodin a týden pořád 7 dnů. A mezi tím vším jsem začala mít pocit, že ztrácím sama sebe. Že pořád pracuju. Dělala jsem i o víkendech, po nocích, vrhala se z jednoho projektu do druhého, do toho jsem se to celé snažila udržet pohromadě a zvládnout. Cítila jsem, že nemám prostor pro sebe, volný čas, nemám energii ani nápady na to, co by mohlo vnikat dál.

Cítila jsem, že sama už na tak velké podnikání nestačím. 

Já jsem nevystudovala žádnou ekonomickou školu, a celé moje podnikání vzniká čistě z důvodu, že mě hraní na klavír baví a ráda učím, takže se chci dělit o to, co umím s dalšími lidmi a pomáhat ostatním, aby se naučili hrát a dokázali si poradit se svými klavírními překážkami. 

Ale věci jako účetnictví, fakturace, práce s internetovými stránkami, vedení týmu.. to všechno se k tomu přibalilo po cestě a já se to všechno musela naučit úplně od nuly. A něco mi jde lépe a něco hůře, ale rozhodně se v tom necítím tak jistě a doma, jako u klavíru.

Abych vám mohla sloužit co nejlépe, potřebovala jsem, aby mě někdo naučil, jak mám vlastně celé to své podnikání vést. A tak jsem v srpnu udělala šílenou věc. 

Ona vlastně není vůbec šílená, ale když jsem to udělala, tak jsem si šíleně připadala.

Začala jsem vyhledávat na internetu možnosti, jak se vymanit z toho každodenního frmolu a péče o podnikání a začít dělat věci efektivněji, s lepšími výsledky a moci více času strávit tím, co mě na tom všem baví nejvíc, to jest u klavíru, a méně času na tom, co mi nejde tak dobře, což jsou všechny ty rutinní věci, bez kterých to nebude fungovat. 

Také jsem se chtěla naučit, jak ještě lépe sloužit mým fanouškům a jak přinášet ještě víc hodnoty, víc radosti. A samozřejmě jak najít víc času na sebe, rodinu a takový ten úplně obyčejný domácí život, kdy si sem tam můžete dovolit nic nedělat a ono se nic hrozného nestane a celé vám to nespadne na hlavu. 😉

A našla jsem Sigrun. 

Úspěšnou islandskou podnikatelku, která učí další ženy, jak se efektivně starat o svoje podnikání. Přihlásila jsem se na její online workshop a okamžitě jsem cítila, že to je přesně to, co hledám. 

Ale ta investice do jejího online kurzu byla fakt velká. Byla to úplná šílenost. Zrovna jsme si vzali hypotéku.. vlastně bych do toho kurzu nevstoupila, kdyby nepřišel Štěpán a neřekl mi: „hele, to nějak vymyslíme, zvládneme to a ty to potřebuješ. Jestli cítíš, že to je ONO, tak se do kurzu přihlaš.“

A tak jsem se přihlásila. Ještě ten den. 

Ten kurz se jmenuje MOMENTUM, což znamená pohyb, vír, změna..a to vám tedy řeknu, to je prostě obrovská změna. V kurzu jsem teprve od srpna, ale to, co mi přinesl do života, to se snad nedá ani popsat. Ale všechno to, co jsem chtěla, aby se změnilo, se mění k lepšímu!

1. Našla jsem si novou virtuální asistentku, která mi pomáhá s každodenní náloží e-mailů a péčí o klienty.
2. Naučila jsem se lépe delegovat svoje povinnosti a víc se věnovat tomu, co mě opravdu baví a kde to roste.
3. Nastavila jsem si hranice mezi prací a časem, který trávím s dcerou a rodinou. Buď jedno, nebo druhé. Není totiž optimální sedět na zemi mezi hračkami a myslet u toho na práci, ani sedět u počítače a myslet u toho, že jsem si dneska nepohrála s Rebinkou tak, jak jsem chtěla. Naučila jsem se vymezit si jasně čas na práci a čas, kdy nepracuji. Když totiž pracujete z domova sami na sebe, tohle je docela hustá past, do které můžete velmi snadno sklouznout a mít pocit, že byste vlastně mohli pracovat pořád.
4. Striktně jsem začala dodržovat víkendy, svátky, dny volna. E-mailovou schránku v tu dobu vůbec neotevírám a dokonce jsem si vymazala Facebook z telefonu, aby mě to nesvádělo neustále scrolovat, jestli mě někdo neoznačil a nemám někde odpovědět a poradit. Na FB chodím jen na počítači, protože na něm totiž hlavně pracuju. Jsou to nové hranice, které nastavuji sama sobě, a které mi pomáhají moji pozornost netříštit a naplno se věnovat buď rodině, nebo práci.
5. Naučila jsem se efektivněji komunikovat s mými klienty a fanoušky a využívat daleko více živá videa a živé streamy. Před prvním živým webinářem mi bylo tak špatně, jako před mým absolventským koncertem na AMU, měla jsem příšernou trému. Ale podruhé už to bylo lepší a věřím, že čím více to budu nacvičovat živě, tím lepší to bude. 😉 A musím říct, že živá videa a živé workshopy jsou fakt super. Dostávám od vás tak úžasné reakce, to mě motivuje do další práce a cítím, že to, co dělám, má pravdu smysl. Díky za to.