Stupnice – zlo zuškových osnov nebo jsou opravdu k něčemu dobré?

V klavírním světě snad lidé nezaujímají k ničemu jinému tak vyhraněný postoj, jako je hraní stupnic.

Na jedné straně stojí ti, kteří stupnice vnímají jako na něco nesmírně otravného, co povinně provázelo každou hodinu klavíru na ZUŠce, do čeho je jejich učitelé nutili a co patřilo do krabice s nápisem „to hraní na klavír je fakt otrava. Hned jak to půjde, SKONČÍM!“, zatímco na druhé straně jsou ti, kteří hraní stupnic vnímají jako prostředek ke zlepšení klavírní techniky a zautomatizování některých návyků nezbytných ke krásné hře.


Pojďme se společně stupnicím podívat na zoubek a zjistit, jak to s nimi vlastně je…

Od chvíle, kdy v polovině 18. století Johann Sebastian Bach, jeho syn Carl Phillip Emanuel a jejich současníci začali při hraní na klavír používat palec, stalo se podkládání a překládání palce jedním ze základních pilířů celé klavírní techniky.

Předtím se na klávesové nástroje hrálo hlavně ukazováčkem, prostředníčkem a prsteníčkem. Malíček a palec byly považované za nevhodné. Palec kvůli svému postavení oproti ostatním prstům, a malíček kvůli tomu, že je krátký a slabý. Zkuste si jen tak z legrace zahrát stupnici starým prstokladem 34 34 34 34, kdy přes sebe přelézá prostředníček a prsteníček. Nejde to ani moc rychle, ani moc dobře, viďte? 🙂

Díky tomu, že při hraní na klavír používáme palec, dokážeme rozběhnout prsty po celé klaviatuře a také nám to umožňuje hrát v opravdu rychlých tempech. Celá klavírní technika díky tomuto výmyslu dostala úplně nový rozměr a hrajeme tak na klavír dodnes.

Podkládání palce a překládání ostatních prstů přes palec je jedním ze základních prvků celé klavírní techniky.

Dodnes zároveň učitelé považují za nejefektivnější způsob, jak naučit své žáky hladce a plynule podkládat palec, právě hraní stupnic. Ani já v tomto nejsem výjimkou. Poctivě hraji stupnice na začátku hodiny se všemi svými žáky, ať už na ZUŠce, nebo se soukromými žáky, a stupnice jsem zařadila ve výuce i na pedagogické fakultě pro své studenty a dělali z nich po prvním semestru zápočet. 🙂


Určitě si teď klepete na čelo a říkáte si jak to, že na jedné straně hlásám hravou a veselou výuku klavíru a na druhé straně se takhle bez obalu veřejně přiznám, že „nutím“ všechny své žáky hrát stupnice?

Já naprosto chápu, že hraní stupnic není žádný velký hudební požitek. Že se jedná především o technické cvičení.…jenže právě bez tohoto technického cvičení nelze při hraní na klavír získat spolehlivé návyky prstokladu ani hrát hladce a rychle.

Hraní stupnic je podle mého názoru i podle mých zkušeností skutečně tím nejefektivnějším a nejjednodušším způsobem, jakým se dokážete naučit hrát na klavír hladce, plynule a správně podkládat palec a jakým získáte krásnou hladkou techniku hry.

Zároveň hraní stupnic považuji za úplně ideální způsob, jak prstíky rozehrát, když si sednete ke klavíru, jak ostatně píšu i ve svém eBooku „Jak doma motivovat děti ke hraní na klavír…a nezbláznit se“.

Nejprve zahřejte svaly, potom začněte cvičit.

Stejně tak, jako kdybyste šli sportovat nebo posilovat do fitka, všude se dočtete, že aby bylo cvičení opravdu efektivní a účinné, je potřeba nejprve aktivovat a zahřát svaly. Úplně stejně to funguje i u hraní na klavír. Je mnohem lepší začít cvičit a hrát skladby, když máte prsty rozehrané a zahřáté, a když si před samotným cvičením aktivujete nervová zakončení, která máte v konečcích vašich prstíků. A k rozehrání vám nejlépe poslouží právě stupnice.

Untitled design

Bude se vám daleko lépe hrát, prsty získají pružnost a připomenou si tvar klaviatury. Při hraní stupnic se dostane rovnoměrně na všechny vaše prstíky, protože u stupnic následují jeden za druhým pěkně za sebou, a všechny tak mají šanci se zahřát. Když bez rozehrávání rovnou začnete hrát nějakou skladbu, budete mít prsty ztuhlé a aniž byste chtěli, budete dělat překlepy a chyby tam, kde je normálně vůbec neděláte.

Vnímám tedy hraní stupnic jako velmi prospěšné pro vaše prstíky, a to nejen proto, že právě ve stupnicích se naučíte parádně hlaďoučce podkládat palce, ale jsou opravdu perfektní na rozehrání a zahřátí prstových svalů a připraví vaše ruce na cvičení a hraní skladeb.

A rozhodně to nemusí být nuda nebo za trest!

Zlomovým okamžikem pro vnímání stupnic pro mne bylo, když jsem v rámci pedagogické praxe při studiu na vysoké škole měla možnost pozorovat při výuce špičkové učitele v nejlepších hudebních školách v Praze. Fascinovalo mě, jak děti hrají fantasticky stupnice – byly vedené zaposlouchat se do každého tónu, každý zahrát do dna a krásně.

Samozřejmou součástí rozehrávání byly vedle stupnic akordy s obraty a rozklad, ale tím to celé ještě nekončilo – děti uměly v každé tónině zahrát základní harmonickou kadenci! Rozkládaly po klaviatuře akordy podbarvené pedálem, nejprve základní tóniku, subdominantu a dominantu, a pak ještě na pobídku učitele improvizovaly a zařazovaly do kadencí další akordy. Celé rozehrávání na stupnicích a akordech trvalo klidně i 20 minut a děti hrály nadšeně a s velkým zaujetím.


Dívala jsem se na to všechno s otevřenou pusou. A věděla jsem, že přesně takhle také jednou chci, aby moji žáci hráli a vnímali stupnice.“

Všechno je otázkou přístupu

Vím, že v mnoha lidech okolo mě je hluboko v duši zakořeněno, že stupnice jsou něco špatného, povinného, nutné zlo a bezduché klapání prsty po klaviatuře, kdy učitel jen na vás hází příkazy typu „Hraj to správným prstem! Jak to že  zase hraješ v C dur tu černou klávesu? Jak to, že nevíš, jaké předznamenání má f moll?“ Teď trochu přeháním. 🙂 Ale vím, že právě z takových podobných situací pramení nenávist lidí ke stupnicím.

Tip pro vás: Líbil se vám tento článek a hraní na klavír vás zajímá? 🙂 Ráda vám budu emailem pravidelně posílat klavírní inspiraci z mého webu.

Chci od Evy dostávat emaily!

Všechno se dá dělat dobře i špatně. A stejně tak přístup učitelů i žáků ke stupnicím může být dobrý i špatný, řekla bych přímo zdravý nebo nezdravý.

Nikdo nejsme dokonalí, ale můžeme se alespoň snažit o to udělat věci hezčí a radostnější, i když se zdají být nudné a nezáživné. Nechme ten nezdravý způsob minulosti, a soustřeďme se v přítomnosti a budoucnosti na ten zdravý, který přináší žákům radost.

 
Komentáře
Eva Lorenc