Jak se vypořádat s trémou

Při vystoupení na veřejných koncertech doprovází většinu z nás tréma. Jako děti jsme ji neměli, ale čím jsme starší, tím je to horší. Dá se s tím vůbec něco dělat?

Tréma přichází postupně.

Sama na sobě i na svých žáčcích jsem vypozorovala, že tréma z vystupování před dalšími lidmi se do našeho života vkrádá postupně.

Malé děti se na koncerty většinou hodně těší, a nějakou trému neřeší. Jak postupně rostou, začínají si čím dál více uvědomovat odpovědnost a tíhu situace. Začínají se stydět před ostatními. A přichází tréma, které se celý život nedokážeme zbavit.

Všichni asi známe ten nepříjemný pocit v žaludku, kdy se nám dělá špatně a běhá nám v něm tisíce mravenců, potí se nám ruce, nepřirozeně zíváme, a každých 5 minut potřebujeme chodit na toaletu. Prožívat trému není zkrátka nic moc.

Dá se s trémou vůbec něco udělat?

Tréma má kořeny ve strachu. Když se naši předkové ocitli v životu ohrožující situaci, reagovali na ni buď bojem, nebo útěkem. Tím přeměnili svůj strach na jinou energii a využili tak ve svůj prospěch adrenalin, který se při strachu začne vyplavovat.

Na koncertním pódiu ale v 99,9% případů o život nejde. Na pódiu se s trémou musíme vypořádat jinak.

Existují pianisté, kterým vystupování na veřejnosti dělá dobře. Jsou rádi středem pozornosti a nervozita ještě umocňuje jejich výkony.

Ale ruku na srdce, takových lidí je spíš menšina, a většina z nás trpí před vystoupením pocitem, že musíme okamžitě utéct a někam se schovat. Měsíc dopředu si představujeme nejhorší scénáře, co všechno se nám na tom pódiu může stát a pokazit, a těsně před výkonem si přejeme být neviditelní.


Milí muzikanti, hraní na koncertech je bez přehánění jednou z nejnáročnějších zkoušek pro naše nervy. Kdo nezažil na vlastní kůži, těžko to bude porovnávat.
  • Když přednášíme referát a přeřekneme se, můžeme se opravit a nevadí to.
  • Když píšeme nějaký důležitý test, tak se k otázkám, na které zrovna v tu chvíli neznáme odpověď, můžeme vrátit později.
  • A když na vysoké škole vyletíme od zkoušky, máme ještě několik dalších pokusů, kdy si ji můžeme opravit.

Když hrajeme na koncertě, máme na to jenom jeden pokus.

Od prvního tónu k poslednímu probíhá skladba, kterou hrajeme, v čase. Během tohoto času se může stát ledacos.

Nejčastěji na pódiu uděláme chybu tam, kde jsme ji při cvičení ani na hodinách klavíru nikdy neudělali, a my nechápeme, jak je to možné.
Náš mozek se dokáže intenzívně soustředit jen velmi krátkou dobu. Křivka intenzity soustředění se neustále pohybuje nahoru a dolů. A právě ve chvílích, kdy jde křivka dolů, můžeme udělat nějakou chybu.
Proto bývá tréma z hraní na koncertech daleko větší, než tréma z testů a zkoušek, protože se nedá nikdy dopředu předvídat, kdy a kde chybu uděláme.

Udělat chybu je normální. Je to lidské.

1. Zaprvé, je potřeba si uvědomit, že nejsme roboti. Jsme lidé, a nefungujeme v každém okamžiku svého života neustále přesně na 100%. Náš mozek ani naše tělo toho prostě nejsou schopné.

2. Zadruhé, musíme si uvědomit, že většina posluchačů nezná naše skladby zdaleka tak podrobně, jako my, anebo je nezná vůbec. Většina lidí si neuvědomuje, že skladbu důvěrně znají notu od noty pouze oni sami a jejich učitel, a že posluchači většinu překlepů a chyb vůbec nepoznají.

3. Zatřetí, posluchači si na koncerty nechodí poslechnout chyby, ale hudbu. Nemají v ruce tužku, aby si dělali čárky za každou chybu, kterou uděláme. Přišli si užít příjemný večer s hudbou, někoho podpořit a odměnit potleskem.

A na tomto je při zdolávání trémy potřeba stavět!

Na pódiu musíme být herci. 🙂

Základní pravidlo herectví na pódiu zní: Když uděláme chybu, nesmíme to dát najevo.

Nesmíme dát posluchačům žádné vodítko, aby poznali, že jsme se spletli. Musíme se tvářit, jakoby nic, jako by všechny ty falešné noty patřily do skladby a chvíli improvizovat, než se zase najdeme. Musíme se naučit z toho takzvaně umět „vybruslit“.

Nejhorší, co můžeme na pódiu udělat, je snažit se chybu opravit. Tím totiž dáme všem najevo, že teď právě jsme se spletli.

V hudbě opravování chyb nefunguje.

Nejlepší je se od chyby co nejrychleji dostat pryč, hrát dál a soustředit se na to, co teprve přijde. Posluchači tak s námi ochotně a rádi zapomenou na naši chybu a po koncertě si ji už nebudou vůbec pamatovat. 🙂


Herecká etuda do vašich hodin klavíru:

  Se svými žáčky ráda při přípravě na koncerty cvičím takovou „hereckou etudu“. Předvádím, jak hraju jejich skladbu, a naschvál dělám všude možně chyby a hraju hrozně falešné tóny. V prvním případě se po každé chybě chytím za hlavu a začnu říkat: jeee všichni koukejte, jak jsem to spletla. Podruhé dělám ty stejné chyby a tvařím se u toho, jakože to tam všechno patří a že to hraju správně.

Moji žáčci se při tom náramně baví, smějeme se společně, a pak si vyzkoušíme naschvál dělat chyby, a přitom to nedat najevo a hrát dál. Pokud jste učitelé, doporučuji vám tuto hereckou etudku s dětmi vyzkoušet. 🙂

Trému je možné naučit se do určité míry zvládat.

Trému úplně přemoci nejde.  Je přirozenou reakcí na výjimečnou situaci, na které nám záleží. Chceme, aby se nám něco podařilo, a máme strach, že to nevyjde.

Já trému považuji v mnoha ohledech za velmi přínosnou, protože nám umožňuje zbystřit naše smysly, vše si uvědomovat daleko intenzívněji, než za normálního stavu, a díky tomu jsme schopni podat lepší výkon.

Chce to čas a zkušenosti.

Pokud hrajeme na koncertě úplně poprvé, všechno je pro nás nové a neznámé. Ještě nevíme, co a jak, a teprve se jdeme tak trochu ostřílet. Čím více koncertů zahrajeme, tím více budeme vědět, co nás čeká a jak to probíhá. Pokud budeme hrát jeden koncert každý měsíc, stane se z toho časem poměrně nudná rutina. 🙂

Další věcí, která mi hodně pomáhá zvládat trému na pódiu, je správné zaměření mé pozornosti a nastavení pozitivního myšlení.


Pokud se podceňujete a už měsíc dopředu si před koncertem říkáte: „já to nezvládnu, já to určitě zkazím, to nemůže dopadnout dobře“, můžete si být jistí, že to opravdu dobře nedopadne.

A i kdyby náhodou ano, nebudete už ani schopni to poznat, protože vaše myšlení bylo od začátku nastaveno negativně.

Nastavte své myšlení POZITIVNĚ.

1. Od začátku vnímejte koncert jako něco, na co se můžete těšit. To se velmi pozitivně odrazí ve vašem vystoupení i sebehodnocení.
2. Připravujte se. Věnujte čas a péči skladbě, kterou budete hrát. Pečlivě ji nacvičte a vypilujte. Tím výrazně předejdete všem možným nebezpečím, která by na vás mohla na pódiu číhat. Půjdete na pódium s vědomím, že jste pro to udělali to, co bylo v tu chvíli ve vašich možnostech.

3. Představujte si koncert v teplých a světlých barvách. Těšte se na to, jaké oblečení budete mít na sobě, protože je to jedinečná příležitost vzít si zase ty krásné šaty, nebo obléct sako, co celý rok visí ve skříni.

4. Dopředu si pro sebe nebo pro své děti/žáčky vymyslete odměnu. Ano, zasloužíte si ji za tu dřinu a nervy!

Držím vám palce při zvládání trémy na klavírních vystoupeních. Vím, jaké to je bojovat s trémou, a jak člověk pokaždé musí překonávat sám sebe.


Vím ale také, že když jednou sami sebe překonáme, podruhé už nám to nedá tolik práce…a co teprve po páté, desáté, padesáté? 🙂
Tip pro vás: Líbil se vám tento článek a hraní na klavír vás zajímá? 🙂 Ráda vám budu emailem pravidelně posílat klavírní inspiraci z mého webu.

Chci pravidelnou dávku inspirace!

S láskou

Komentáře
Eva Lorenc