Chcete hrát rychle? Cvičte v pomalém tempu!

4 715

V tomto článku se zaměříme na to PROČ a JAK cvičit v pomalém tempu. Pokud jste studenti hry na klavír, určitě jste větu „Cvič to doma pomalu!“ mnohokrát slyšeli. A pokud jste učitelé, určitě jste jí mnohokrát vašim žákům opakovali. 😉 Ono se to ale bohužel lépe řekne, než udělá.

Cvičit v pomalém tempu totiž není jednoduché!

Rozdíl mezi hrou v pomalém a v rychlém tempu je především o hlavě.

V pomalém tempu má hlava prostor a čas věnovat se každému detailu:

  • zvládnete zkontrolovat každý tón a opravit případné chyby
  • pozorně kontrolovat správné prstoklady
  • zaměřit se na detailní vypracování fráze, dynamiky
  • vyposlouchat melodické ozdoby nebo jakékoli harmonicky či technicky obtížnější místo, které by se vám v rychlém tempu „zdrclo“
  • dokážete objevit, pokud se nějaký prstík „fláká“ a tón mu nezazní dostatečně kvalitně
  • máte čas kontrolovat uvolněné ruce a váhu paží
  • dokážete vypracovat nejjemnější nuance úhozu
  • rozklíčujete v klidu jakýkoli zapeklitý rytmus

Mohla bych pokračovat dál a dál.

V pomalém tempu je zkrátka čas všechno kontrolovat, opravovat, vylaďovat a vylepšovat. Je čas soustředit se opravdu na každý tón. V rychlém tempu hlava nestihne kontrolovat všechno, to by se nám zavařila po několika taktech. 😉

V rychlém tempu je naopak potřeba mít všechny tyhle věci už zautomatizované opakovaným cvičením a soustředit se pouze na body – například na významná místa ve skladbě, nebo pulzy – můžete se řídit podle metra skladby. Mezi těmito body či pulzy pak už prsty hrají víceméně automatizovaně.

Čím více impulzů budete ve skladbě mít, tím pomalejší tempo budete muset hrát a naopak. Čím více jsou od sebe impulzy vzdálené, tím je hlava schopná pojmout větší množství hudby mezi nimi a přirozeně je tak možné hrát rychlejší tempo.

Pojďme se nyní podívat na to, jaké benefity cvičení v pomalém tempu klavíristům přináší.

1. Poznávání nové skladby

Pokud začínáte číst novou skladbu, pomalé tempo je nejvhodnější způsob, jak se pečlivě seznámit s notovým textem. Pokud vás vaše hudební představa žene rovnou do rychlého tempa, buďte ostražití. Jedna věc je cítit hudební obsah skladby, a druhá je seznámit vaše prstíky se skladbou tak, abyste ten obsah opravdu dokázali přesvědčivě interpretovat.

Pokud budete chtít hrát honem rychle ve finálním tempu, tak pokud již nejste na mistrovské úrovni nebo nečtete fenomenálně z listu, budete pravděpodobně klopýtat, polovinu tónů zahrajete špatně nebo je nezahrajete vůbec a určitě nebude moct být řeč o nějaké krásné a přesvědčivé interpretaci. 😉

Pokud máte před sebou novou skladbu, cvičte ji nejprve v pomalém tempu.

Seznamte se důkladně s jejím obsahem, udělejte si alespoň jednoduchý formální rozbor (tj. jakou má skladba hudební formu, jak je vystavěná), vyřešte prstoklady, frázování, určete si hlavní témata nebo nosné hudební myšlenky. Udělejte zkrátka všechnu tu mravenčí práci, uložte si skladbu co nejdříve do hudební i hmatové paměti a buďte trpěliví.

Trpělivost je u klavíru jedna z nejcennějších vlastností.

A ono to rychlé tempo jednou přijde, ale bude pod sebou mít pořádné základy a vaše provedení skladby bude dobré!

2. Souhra rukou dohromady

Někdy je to hračka, jde nám to hned, a jindy se u toho pořádně zapotíme. I při cvičení nové skladby oběma rukama dohromady je vhodné začínat z pomalého tempa a nesnažit se hned o finální podobu skladby.

Pokud jste nejprve nacvičili skladbu každou rukou zvlášť, což je běžný postup, hlava měla plnou pozornost zaměřenou na každou vaši packu samostatně. A teď po ní najednou chcete, aby hrála oběma najednou a ona si na to potřebuje zvyknout.

Dejte své hlavě proto čas vstřebat ten zcela nový pocit, když se učí skladbu poprvé dohromady a cvičte pomaleji.

Uvidíte, že to přinese své ovoce. 😉

3. Zapamatování skladby zpaměti

Během let vlastního hraní na klavír jsem dospěla do bodu, kdy jsem zjistila, že si ušetřím spoustu času a práce, když se nové skladby budu učit ihned zpaměti.

Klavír je jeden z mála hudebních nástrojů, u kterého se sólový repertoár hrává převážně zpaměti. Je to dáno povahou nástroje, kdy je prostě nepohodlné neustále těkat očima z not na klaviaturu a zpátky, u některých zejména pokročilých skladeb je to takřka nesplnitelný úkol. Klavírista se prostě potřebuje dívat na své ruce.

Když se učíte skladbu zpaměti, pomalé tempo je opět váš nejlepší přítel na cestě.

Díky pomalému tempu si v počáteční fázi práce na skladbě dokážeme otisknout do paměti každý detail, každý nový prstoklad. Na počátku se také hodně cvičí zvlášť, což je pro hudební paměť obzvlášť důležité. Pokud umíte každou ruku zvlášť zpaměti, tak při hře dohromady to vytváří skvělý pilíř vaší hudební paměti.

4. Oprášení staršího repertoáru

Také při oprašování starého repertoáru, který jste kdysi perfektně ovládali, ale zub času se na něm již stihl podepsat a vám se skladby vytratily z hlavy, je pomalé tempo tím nejlepším pomocníkem.

Pokud jsme již jednou nějakou skladbu uměli zahrát v koncertním provedení a máme se k ní po čase vrátit, zjistíme, že si z ní pamatujeme jenom části, anebo také vůbec nic. Musíme vyhrabat noty a začít cvičit pěkně od znovu.

Ale ono to u již nacvičené skladby nikdy není úplně od začátku. Mezi úplně novou skladbou, kterou jste nikdy nehráli, a skladbou, kterou opakujete, je pocitově velký rozdíl. Každá skladba, kterou jednou nacvičíte, už zůstane napořád uložená v pohybové paměti vašich prstů, a i když máte pocit, že si už nepamatujete ani začátek, jakmile ji začnete znovu cvičit, tak zjistíte, že vám celý proces jde mnohem rychleji a snáze, než jak to bývá u zcela nové skladby.

Není ovšem možné takovou skladbu chtít hrát hned v plném finálním tempu! Je potřeba se vrátit o pár krůčků zpátky, do stádia, kdy jste skladbu teprve dolaďovali do té finální podoby, a v tomto stádiu ji pak cvičit.

Nejlepší na oprášení starého repertoáru je zvolit hru v pomalejším tempu.

Tehdy si prsty rozvzpomenou na již mnohokrát prošlou cestičku, kudy se mají po klaviatuře rozběhnout, hlava si osvěží problematiku, kterou už jednou vyřešila. Skladba může být připravená k dalšímu koncertnímu provedení během pár dnů nebo týdnů, na rozdíl od několika měsíců, kdy jste ji nacvičovali úplně od počátku.

5. Příprava na hru v rychlém tempu

Otázka, jak se naučit hrát na klavír v rychlém tempu, jak probudit tu živou prstovou techniku, je jedna z těch, kterou se zabývá každý začínající klavírista.

Pro vyrovnanou, rychlou hru jsou zapotřebí prstíky, které umí hrát vyváženě, jako tým. Pokud je několik prstů šikovných a reagují rychle (zpravidla 2. a 3. prst), a jiné těžkopádně (zpravidla palec) nebo nemotorně (chudák 4. prstík 😉 ), anebo jsou slabounké (což bývá malíček), můžeme si o takové technice hry nechat jenom zdát. 😉

Pokud ale zaměříme při cvičení svou pozornost na to, aby každý prst hrát co nejoptimálněji a dohromady tvořily vyrovnaný a neporazitelný tým, postupem času se hra bude zlepšovat.

Detailní zaměření na techniku jednotlivých prstů je ale potřeba začít cvičit v pomalém tempu, protože v rychlém tempu má hlava úplně jiné starosti, jak už jsme si popsali výše v tomto článku.

Abychom mohli hrát rychle, potřebujeme, aby každý prstík přesně věděl, co dělá a jak to má udělat.

V pomalém tempu máme prostor při cvičení kontrolovat:

  • zda prst hraje na optimálním místě na klávese
    Není moc vzadu blízko u víka? Tam už se klávesa ovládá poměrně špatně. Nejlepší je hrát co nejvíce na kraji kláves, kde máme největší kontrolu nad úhozem.
  • zda každý prst hraje stejnou rychlostí úhozu, kterou potřebujeme
    Opravdu se mi daří každý prst pustit do klávesy stejnou rychlostí a stejnou silou? Protože kombinace rychlosti a síly ovlivňuje výsledný tón a celkový zvuk.
  • impulzy a důležité body v hudebním proudu
    Právě podle pulzů a bodů, které jsme si při nácviku v pomalém tempu vytyčili, se pak odrážíme při hře v rychlejším tempu a tóny mezi nimi hrajeme zautomatizovaně.

Pokud chci hrát rychle, musím umět cvičit pomalu.

Tím se dostáváme do druhé části článku. V té první jsme se zaměřili na to, proč je dobré cvičit v pomalém tempu a jaké to přináší klavíristovi do hry benefity. Nyní se pojďme zaměřit na to, JAK cvičit pomalu.

Cvičení v pomalém tempu je pro hlavu velmi náročné.

Tím, že je prostor kontrolovat tolik procesů najednou, snadno se stane, že se hlava rychleji unaví. Cvičení na klavír by ale měl stále být vědomý proces. Pokud se soustředíme na to, co cvičíme cvičíme efektivně. Jakmile začnou myšlenky odbíhat jinam, tak se z cvičení stává mechanické přehrávání, kterým si můžeme spíš uškodit.

Další nebezpečí cvičení v pomalém tempu je to, že to může být někdy trochu nuda. To pociťují zejména děti, které i přes všechny dobře míněné rady svých pedagogů rády hrají rychle a ještě rychleji. Cvičit pomalu je nebaví! 🙂

Proto pokud jste učitelé, nespoléhejte na to, že dětem napíšete do sešitku nebo jim dáte pouze slovní pokyn „A cvič to doma POMALU!“ To nefunguje. Musíte své žáky naučit cvičit pomalu. Musíte to s nimi na lekci vyzkoušet, aby věděli, jak takové pomalé tempo vypadá, jak pomalu vlastně mají hrát a na co přesně se soustředit. A je potřeba si hru v pomalém tempu vyzkoušet a osvojit pod dohledem učitele, aby potom při domácím cvičení opravdu přinášela užitek.

Z toho tedy vyplývá, že při cvičení v pomalém tempu jsou potřeba 2 důležité věci:

  1. Udržet pozornost po celou dobu cvičení
  2. Vědět, co přesně chci v pomalém tempu nacvičit

Cvičení v pomalém tempu je důležitou součástí klavíristova trávení času u nástroje. Neříkám, že je potřeba cvičit pořád jenom v pomalém tempu, to určitě ne. Je potřeba umět hrát i rychle. Pomalé tempo ale přináší opravdu hodně pozitiv, z nichž mnohá jsme si v tomto článku vyjmenovali, a umět cvičit v pomalém tempu by se měl naučit každý, kdo to s hraním na klavír myslí vážně. 😉

Tip pro vás: Líbil se vám tento článek a hraní na klavír vás zajímá? 🙂 Ráda vám budu emailem pravidelně posílat klavírní inspiraci z mého webu.

Chci od Evy dostávat emaily!
Komentáře
Eva Lorenc
Latest posts by Eva Lorenc (see all)